Pohoří západního Íránu

Jediné území výskytu zmije íránské je na západu Íránu v nejvyšších skalnatých pohořích a vyprahlých zemích. Přírodovědci tady její první exempláře objevili už před 40 lety, ale nebrali je v potaz, kvůli domněnce, že jde pouze o ojedinělou mutaci. Na těchto nepřístupných územích žijí tvorové, kteří jsou schopní přežít i za nejkrutějších podmínek.

Nepřístupnost íránských hor je ale pro tento zvláštní druh zmije velmi výhodnou vlastností krajiny, jelikož se v těchto územích nevyskytuje žádný predátor, kterého by se měla obávat. Naopak je kraj plný ptactva a drobnějších živočichů, kteří buď přes krajinu pouze putují a nebo jsou to drobnější býložravci, kteří v suchém prostředí dokážou přežít při velmi malém výběru rostlinné potravy.

Zmije pomocí svého ocasu přiláká drobnější ptáky a hlodavce, živící se ještě drobnějšími živočichy, totiž hmyzem a právě pavouky. Zmije pohybuje špičkou ocasu a zároveň s ním natřásá, aby vytvořila dojem utíkajícího pavouka. Když chce pták nebo hlodavec pavouka polapit a přiblíží se, tak zmije vystartuje a okamžitě oběť usmrtí kousnutím a následným vpuštěním jedu do těla oběti. 
 

Oblíbená místa 

Zmije íránská se nejradši schovává do vyhřátých kamenů popraskaných od žhavého asijského slunce. 

Vyhřáté prolákliny v kamenech a horských úbočích jsou dokonalé schovávačky pro predátora jako je íránská zmije. Její tělo se může schovat pod kámen a zchladit se pokud to potřebuje a zároveň kdykoli vylézt na slunce a dokonale splynout s prostředím pomocí jejího maskování.

Při lovu může navíc v prasklině svoje tělo schovat, a tak dosáhne maskování ještě vyšší efektivity. Ven může například z kamene číhat pouze hlava a ocas, kterým vychytralá zmije krouží přímo u mlsné tlamy.

Travnaté úbočí

Když není zmije k nalezení pod kameny a vyhřátými skálami, tak se zcela jistě přesouvá. Může tak učinit například kvůli potravě, které se jí v dosavadním území nedostává. Když se přesouvá, preferuje suché travnaté úbočí, na kterém hledá další kamenné útočiště.

Volné prostranství je v asijských horách pro zmiji nejspíš nejnebezpečnějším prostředím. Přirozené nepřátele sice v původní vegetaci nemá, ale zatoulaný ptačí dravec při migraci by mohl zmiji přepadnout. I při dokonalém maskování jdou vidět hadí plazivé tělo pro takové dravce docela dobře, a proto se v jiných oblastech než mezi bezpečnými kameny pohybuje pouze zřídka.